Dolní Lhota - Kaviny - Kněževes - Trpín - Hlásnice (14 km - 3 a půl hodiny)
Cestou popsanou ve 3.vycházce (na str. 25) dojdeme na Předměstí ke statku pana J Šudomy, při němž je zařízena liščí farma, kde se chovají stříbrné lišky. Několik minut od Předměstí je Dolní Lhota s dvojtřídní obecnou školou, pod jejíž správu patří i jednotřídní expositura v Jobově Lhotě, uryté v zelených lesích na blízkém kopci. Ve vísce je malá kaplička.
Dolní Lhota patří k obci, která je utvořena pěti osadami: Předměstím, Dolní Lhotou Studencem, Hutěmi a Jobovou Lhotou a která měla při posledním sčítání 689 obyvatel národnosti české.
Na naší cestě několik desítek kroků od hostince p. Šudomy stojí po levé straně silnice železný kříž. Přejdeme most! Malý potůček nás dovede do úzkého, ale tím krásnějšího horského žlebu Kavin. V tajemném tichu hlubokých lesů na dně velkého koryta omývá horská bystřina Kavinský potok útesy romantických skalisek.
Na černém kopci blíže obce Kněževsi se rozkládá kamenitá rovinka, zvaná Hradisko. Toto místo bylo zastavěno hrádkem, tvrzí, která střežila Trstenickou stezku, jejíž jedno rameno šlo ze Svitávky ke Křetínu a odtud horskými průsmykem, který u Bohuňova vytvořil Moravskou bránu, k Bystrému a k Poličce. "Dokladem o tom jest i listina Přemysla II. z roku 1265, kterou nařizuje, aby kupci z Mýta jezdili do Brna a zpět pouze přes poličku." (Ph. Dr. Lad. Hosák 4., str. 20.) Druhé rameno stezky vedlo ze Svitávky přes Letovice, Březovou, Svitavy a z Litomyšle pod názvem "Černá stezka" do Chocně a Hradce Králové.
K Hradisku se víže pověst o zrození Ješka, syna Záviše z Falkenštejna a jeho choti Kunhuty: Kunhuta prý často dlela ve volné chvíli na loveckém hrádku v Kavinách. Zde při jedné návštěvě porodila synáčka. Olešnický farář, který novorozeně pokřtil jménem Ješek, obdržel odměnou ves, od těch dob zvanou Kněževes.
Při sporu o tuto vísku, který vedl farář Bernard Voscinius s panstvím Kunštátským, byl k protestu připojen výňatek z městských knih olešnických, v němž bylo psáno, že "Kněževes od jisté pobožné královny Olešnické faře darována byla, která v pádu a Boží pomoci u té vsi syna porodila a na hradě Svojanově v šestinedělích ležela".
Farář ve svém protestu dodával, že ves, dříve Lhotou Kunou. Olešnici patří od těch dob Farní les, který se rozkládá v Kavinách za Hradiskem. Také lán pole u Kněževsi byl dříve v jejím majetku.¨¨
Po smrti Kunhuty se Záviš oženil s Jitkou, dcerou uherského krále. Když byl Záviš králem Václavem II. zajat a voděn po hradech, utekla na Hradisko, kde uschovala všechny své skvosty. Od té doby kolují v okolí pověsti o zakopaném pokladě. Roku 1853 dala paní Kristenová, majitelka Svojanova, koupiti v místech, kde byla štola 50 metrů dlouhá. Práce však neměly výsledku.
Na protější stráni vyvěrá ze země Bílý pramen vápencové vody a roztok usedá na květiny a mech a zbarvuje vše do běla.
Skaliska nedaleko Bílého pramene jmenuje lid Vickovou kuchyní. Tento název nese skupinu kamenů od časů 1840-1850, kdy se v této krajině zdržoval pytlák Vincek a celé okolí znepokojoval. Konečně naň páni uspořádali hon a zastřelili ho.
Nádherná partie Kavin, nezkalená přírodní krásy lákají k toulkám po hustých lesích.
Uprostřed Kněřevsi, kam dojdeme, sledujeme-li tok Kavinského potoka, stojí malý kostelík. Z Kněževsi vyjdeme na silnici vedoucí do Trpína, v němž je památný kostel sv. Václava, bohatý na starožitnosti. Zvláště cenné jsou obrazy ze života sv. Václava, Jana Zlatoústého a církevních otců. Na hřbitově stojí zvonice ve slohu barokovém s dřevěným podsebitím.
Na rozcestí silnic do Hartmanic, Hlásnice a Trpína se setkáváme s modrou značkou, která nás dovede do Hlásnice (viz str. 26) a odtud vozovou cestou do Svojanova.
S Hor, na jejichž hřebeni je upravena studánka, je krásný rozhled na celé údolí, v němž jsou ponořeny domky Svojanova, nad nimiž trůní pevný hrad.
Po kamenných schůdkách kolem "Svatojánských skal" (viz str. 14) sestoupíme ke kostelu a odtud do městečka.