3. VYCHÁZKA - Pension PALLA

Přejít na obsah

3. VYCHÁZKA

OKOLÍ PENZIONU > PRŮVODCE

Žleby - Hlásnice - zříceniny kláštera sv. Máří Magdalény
( 8 km - 2 hodiny )

Po okresní silnici dojdeme ze Svojanova směrem jihovýchodním k továrně na hedvábné látky, ležící na malém ostrůvku, který je ohraničen mlýnským náhonem a řečištěm Svojanky. Za továrnou se zdvihá zalesněný kopec Šibenná hora (viz str. 18).

Asi za deset minut přijedeme odtud na křižovatku, kde se křižuje cesta, jdoucí ze Svojanova do Bohuňova, s cestou, vedoucí z Hlásnice do Starého Svojanova. Vedle rozcestí stojí malý pahrbek, označený kamenným křížem, zvaný Na Husárku, k němuž se pojí toto vypravování:
Za dob Marie Terezie Prušáci velmi pustošili tuto krajinu. Konečně byly napadeni na rozcestí vojskem rakouským. Byla svedena urputná bitva, při níž padlo na obou stranách mnoho vojska. Po boji vykopali rakouští vojáci velkou jámu a pohřbili do ní společně rakouské i pruské vojáky. Jelikož bylo mezi nimi většina husarů, byla mohyla na hrob navezená pojmenována Na Husárku. Název se uchoval ústním podáním až do dnešních dob. Při rozšiřování stavení byla část pahrbku ukopána, při čemž bylo nalezeno mnoho lidských kostí, pozůstatků zbraní a mosazných knoflíků.

Vpravo od zmíněné křižovatky leží osada Předměstí.

Na další cestě vede nás červená značka až k místu, kde se téměř stýká cesta s potokem. Přejdeme po dřevěné lávce na pravý břeh říčky. Pěšina nás asi za pět minut zavede do nádherného údolí, obklopeného s obou stran zeleným lesem. hlubokým korytem "Žlebů" protéká nepatrná horská bystřina. Ve Žlebech se kope žlutá cihlářská hlína. Na pravé straně pěšiny nad korýtkem, z něhož vytéká železitosirnatý pramen je skalka "Kazatelna", u níž prý se scházeli Čeští bratří z Čech a Moravy ke svým pobožnostem. Podél většího pramene projdeme celým údolím, bohatým na pěkná lesní zákoutí. Konečně od toku potůčku odbočíme směrem k vesničce Hlásnici.

Uprostřed vesnice je kaple sv. Máří Magdalény, k níž byla přistavěna loď. Malý oltář je ozdoben novým plastickým obrazem sv. Máří Magdalén. Starý obraz, který visí nyní pod kruchtou, je původní obraz oltářní. U kapličky stojí jednotřídní obecná škola. Hlásnice, kterou vede modrá značka ze Svojanova do Víru, má 300 obyvatel. Nejbližší kopec zvaný Vrchola má nadmořskou výšku 680 m.

O původu jména Hlásnice vypravují se dvě různé pověsti. Jedna praví, že Hlásnice vznikla tehdy, když s věže na hradě Svojanově byla ohromným větrem odnesena v tato místa střecha příbytku hlásného. (viz str. 20.)

Druhá pověst dovozuje, že původ jména nutno hledati ve jménu hlásných, tj. strážců zde usazených, jejichž úkolem bylo hlásiti pohyby a postup nepřátelských vojsk a chrániti kupců, kteří tudy procházeli.

Těžko rozhodnouti, která pověst je pravdivá. S Vrcholy je krásný rozhled po daleké krajině až k Drahanským a Sloupským vrchům a na sever k horám Orlickým.

Východně od Hlásnice (1 km) leží na náhorní rovince "Na kostelíčku" malá kaplička zvaná "Majdalenka" --- kněžiště zříceného kostela. Podle pověsti je polozbořený kostelík zbytek panenského kláštera "Maří Magdalény - kajícnice".

Pověst o založení kláštera


Roku 1278 padl Přemysl Otakar II. v bitvě na Moravském poli zradou českých pánů, Jmenovitě Miloty z Dědic. Královna Kunhuta prý však nesla též vinu na smrti svého manžela Přemysla. Litovala svého činu, a když se svým druhým chotěm Závišem z Falkenštejna dlela na hradě Svojanově, aby opět získala ztracený duševní klid, dala prý postaviti nedaleko hradu kláštera kajících sester "Magdalenitek" a obdařila jej rozsáhlými polnostmi a dvorem. Zaručené zprávy o počátku kláštera však chybějí.

Po bouřlivých dobách husitských, jimiž je přičítáno současné rozboření kláštera s klášterem tišnovským r. 1421, byly obývány jeho zříceniny některými poustevníky. Kolem roku 1653 žil zde poustevník Jiří Horský, Vyučený kovářem, který s povolením vrchnosti hradu Svojanova sbíral peněžité dary na opravu kostela. ( V archivu města Bystrého se dosud chová spis v němž prosí Svojanovští bysterské měšťany o peněžitou pomoc.) Z těchto milodarů byl roku 1653 vskutku kostelík opraven, avšak po smrti Horského pustl a za panování císaře Josefa II. byl zrušen. Roku 1770 byla zde sloužena mše naposledy. Tehdy zanikla poustevna i lázně zřízené v 17. století u pramenů, které vytékají ze země nedaleko kapličky.

Umíráček ze zaniklého kostela prý je na kostelní věži v Rohozné. Lid o něm vypravuje, že má zvláštní léčivou moc. (viz str. 47.) Druhý zvon prý byl odvezen do kostela sv. Mikuláše ve Starém Svojanově. (Dle jiného podání do Korouhve.) Cimbál byl dán na radnici svojanovskou, kde byl při ohni v roce 1842 zničen.

V roce 1925 při vykopávkách byl nalezen v pískovišti u kapličky v hloubce 1 a půl metru stříbrný peníz ze 13. století. Na jiném místě byly nalezeny 4 kostry a při jedné z nich peníz s letopočtem 1632. Pod základy kapličky v hloubce asi tři čtvrti metru ležela kostra hodně zetlelá, pochovaná v rakvi, z níž zbyl jen prach a osm pravidelně rozložených železných hřebů. Kostra měla ruce zkřížené na prsou a v lebce zaražený železný hrot (pravděpodobně kovaný bodec z husitského šípu). Nalezená stříbrná mince má asi souvislost se založením kláštera a měďák s jeho zánikem. Tehdy zanikla též vesnice Kamenec za Hlásnicí. (viz str. 34.)

Kromě střepin nádob z 18. století byly uvnitř kostela nalezeny šestihranné dlaždičky bývalé dlažby chrámové a kus podezdívky kruhovitého tvaru.

V kapičce stál donedávna malý oltář se starým bezcenným obrazem sv. Maří Magdalény. Roku 1935 byl zásluhou svojanovského pana faráře Josefa Kepla a osadníků zřízen v kapličce nový oltář s uměleckým obrazem sv. Maří Magdaleny. Kaple byla restaurována a nově vymalována. Při odškrabávání omítky byly odhaleny za oltářem nápisy psané kreolínem. Čitelné jsou dva nápisy: "R. 1591-Nic jistějšího nemá člověk před očima, mežli smrt" a "A.D. 1583 extruxit Mariam Magdalena Georgius Paulus".

Nejcenější památkou v kapličce je kamenná kropenka zasazená vedle dveří uvnitř kapličky.

Trosky kláštera jsou opuštěny; jen jednou v roce je zde živo a rušno. Je to o puti --- podobné té, která se koná u sv. Antoníčka na moravském Slovácku. 22. červenec v den sv. Maří Magdaleny sjedou se k "Majdalence" kramáři, obchodníci, řezníci a cukráři z dalekého okolí. Lidé přicházejí, aby se v kapličce pomodlili a potom pobavili. O občerstvení je postaráno v dřevěných hostincích, zásobených osvěžujícími nápoji. Kolotočem a cirkus baví malé i velké. Do směsice hlasů, smíchu a jásotu pronikají písklavé tóny flašinetu. Pozdě večer se návštěvníci neradi loučí s "Majdalenkou" , která opět osiří na celý rok.

Od zřícenin kláštera je krásný rozhled po dalekém kraji. Vozovou cestou sejdeme na pěšinku, která nás dovede ke studánkám. Zde dříve stávaly lázně. Voda ze studánek obsahuje hojnost železitých látek. Okolní lid ji pokládá za léčivou. Studánky jsou pěkně upraveny, jsou u nich lavičky a obrazy. Nalevo od horní studánky byly štoly, v nichž se dolovalo na tuhu. Lid vypravuje, že jsou to chodby, jimiž vycházeli obyvatelé kláštera ke studánkám.

Vozová cesta nás dovede na Předměstí. Graciasův dvůr, kolem něhož jdeme, patřil dříve ke klášteru. Na gruntě se dosud chová původní kupní smlouva jako vzácná památka. Známou cestou se vracíme do Svojanova.

----

Zříceniny kláštera sv. Maří Magdaleny jsou opředeny mnoha pověstmi:

  • 1. Kopání pokladu. Třináct kroků směrem jižním ode dveří je prý zakopán poklad, na který má právo syn, zrozený ve čtvrtém pokolení ze statku, který patříval ke klášteru. Poklad se však musí kopati jen v měsíčné noci po jedenácté hodině. Při kopání se nesmí promluvit, kdyby se cokoliv dělo. Jednou prý vskutku syn ze statku kopal se svým druhým na rovince u kláštera. Když odešli až na železnou truhlici, uslyšeli z blízkého lesa divný pronikavý skřek, který se stále blížil. Jati hrůzou obrátili se oba tím směrem, odkud skřek přicházel. Před nimi stále šeredná baba a šklebila na ně svou ošklivou tvář. Mladší polekán úprkem utíkal k Hlásnici. Starší zapomněl příkazů dědových a hlasitě zaklel. Vtom okamžení odtrubuje ponocný v blízkém Studenci dvanáctou hodinu. Železná truhlice s ohlušujícím rachotem padá do lůna země a příšerná babizna mizí v hlubinách lesa. Ráno prý ležela motyka i krumpáč u kapličky vedle sebe a po kopání nebylo ano památky.


  • 2. Noční zjev. Kdysi prý šel kolem "Majdalenky" mladík od "muziky" ze Starého Svojanova k Trpínu. Poněvadž se právě rozpršelo a černé mraky, které náhle zaclonily tvář měsíční, věstily velkou bouři, schoval se mládenec do kapličky. Tajemné ticho a jednotvárný klepot dešťových kapek na střechu brzy ho uspaly. Najednou se probudí. Vedle sebe vidí dvě ženy, oblečené do klášterního hávu. Jejich hubené prsty přebírají dřevěná zrnka velkého růžence. V pronikavém svitu blesku zahlédne kolem sebe mnoho podobných postav. Strach lomcuje mladíkem, který prudce vyrazil ze dveří kapličky a pádí přes pole na návrší nad Hlásnicí, kde zahýbá k Trpínu. Bouře se přehnala a bílé paprsky měsíční polily celou krajinu.


  • 3. Zmizelá studánka. Na jižní straně paloučku bývala prý dříve malá studánka, z níž prýštila voda jako křišťál. Líná "komediantka", která zde se svým mužem měla postavený kolotoč, vymáchla ve studánce plénky. Studánka v níž posvátná voda byla zneuctěna, prý proto zanikla a také prohlubeň se srovnala se zemí.


----

Podobných pověstí o "Majdalence" koluje mez lidmi ještě více.

Návrat na obsah