5. VYCHÁZKA - Pension PALLA

Přejít na obsah

5. VYCHÁZKA

OKOLÍ PENZIONU > PRŮVODCE

Mrázkova březina - Hlásnice - Kamenec - Horní les - Studený žleb
(10 km - 2 a půl hodiny)

Vedle Burešovy továrny dojdeme po mostě na polní cestu vedoucí do Hartmanic. Za posledními svojanovskými chaloupkami odbočíme doleva na vozovou cestu, která nás dovede na kopec do "Švábovy bořiny"
.

Projdeme lesíkem a spatříme skupinu bříz, zvanou "Mrázkova březina". Zde prý dříve v nočním době bezhlavý muž, který musel nositi na rameně kamenný mezník. Z prokletí jej vysvobodil odvážný hajný, který mu na jeho otázku: "Kam jej mám dát?" odpověděl: "Kdes jej vzal, tam jej polož!" Lid na Svojanovsku věřil, že onen muž za svého života přesadil mezník do sousedova pozemku, a proto neměl v hrobě pokoje.

Za malým pahrbkem leží vesnice Hlásnice, kam dojdeme asi za deset minut. (O Hlásnici viz str. 26.)

Polní cestou vystoupíme na kopec Vrcholu, na němž stojí kamenný kříž. Zde prý dříve stávali strážní a zde také byl zažehován poplašný oheň, který hlásil daleko do okolních krajin příchod nepřítele. Později tu stávala šibenice. S Vrcholy sejdeme na silnici jdoucí z Hartmanic do Trpína. Po obou jejích stranách jsou zbytky vojenských náspů, "šanců". Lidé udávají různou dobu jejich vzniku. Nalezené podkovy švédského typu však nasvědčují, že zákopy pocházejí z 30leté války. Nedaleko na poli zvaném U šachty byli pravděpodobně hromadně pohřbeni padlí vojíni.

Po cestě nazvané Na drahách, která přetíná v těchto místech silnici, dojdeme do zalesněných údolí, v němž byla v 17. století víska Kamenice, z níž se dochovaly jen pobořené sklepy a prohlubně po studních. Vesnička Kamenec ležela jako veliká podkova v údolí, jímž protéká malý potůček, kolem zalesněného vrchu Zámečku.

Je zde krásně, zvláště z jara. Měkký koberec luk mění sněhovou barvu bledulí a sněženek ve svítivou žluť prvosenek-petrklíčů. Posvátné ticho lesa, nerušené zpěvnými hlásky malých opeřenců, působí hlubokým dojmem na vnímavou duši. - O zániku Kamenců se vypravuje tato pověst:

Brtounů Vít, syn nejbohatšího sedláka v Kamencích,
zamiloval se do krásné ale chudé Viktorky, dcery chalupníka Sháněla, který bydlil v obecní pastoušce. Rodiče bránili Vítovi docházeti za Viktorkou, zvláště otec, který z hrdosti na svůj starý rod při hdce vykřikl: "Až ta žebračka z pastoušky pytel peněz přinese, pak si dosedne na největší kamenecký grunt!" Viktorka se dozvěděla co překáží jejímu sňatku s Vítem. Příležitost získati peníze, jimiž by jí byl zjednán přístup k Vítkovi, kterého milovala upřímnou a čistou láskou, dodaly jí neočekávané události.

Do Bystrého
přijelo roku 1646 švédské vojsko. Kamenečtí obyvatelé se schovali před nimi do hlubokých lesů Studeného žlebu, neboť ještě nevyprchala z jejich myslí vzpomínka na krvavé dny jaro roku 1645, kdy Švédové poplenili celé okolí
. Sedláci s sebou odevzdali všechny peníze a cennější věci. Také dobytek odevzdali na louku do rokle Studeného žlebu. V Kamencích zůstali jen stáří lidé, jimž na životě nezáleželo, a starý Sháněl, trpící revmatismem, se svou dcerou.Viktorka stála na zahrádce pod hrušní a bolným okem zírala za posledními vystěhovalci. V očích měla slzy a v hlavě jí hučela slova starého Brtouna. V návalu bolesti pojala ďábelský plán. Ráno za svítání odešla do Bystrého, kde generálovi Vittenberkovi zradila své rodáky. Jako odměnu si vyžádala polovinu peněz, které budou uloupeny Kamenickým. Domnívala se, že Švédové překvapí sedláky a ti jim bez zdráhání peníze vydají.

Po výslechu byla Viktorka dána do vězení a ráno přinucena vésti oddíl švédského vojska do Studeného žlebu. Kameničtí obyvatelé měli však kolem svého úkrytu rozestavené hlídky. Švédští zvědové obklíčili muže na skalním výstupku a srazili ho k zemi a spoutali. Když se Viktorka přiblížila, poznala Víta,a strnula leknutím. Svázaný Vít ležel bezmocně na zemi. Jeho oko se zlověstně zablýskalo a opovržlivý úsměšek zkřivil jeho rty, z nichž se prodralo slovo: "Zrádkyně!"

Údolím se rozlehlo několik ran z mušket a volání o pomoc. Kameničtí podlehli veliké přesile Švédů. Jen malá hrstka se jich zachránila útěkem do sousedních lesů. Ti se po boji vrátili, aby pohřbili své krajany do hluboké šachty a na ni navezli mohylu hlíny. (Dosud se ve Studeném žlebě říká jedné louce na "Krchově".) Potom se rozešli do světa.

V Kamencích v hrozných bolestech v plamenech pastoušky, kterou Švédové zapálili, dotrpěl starý Sháněl. Ještě před smrtí se dozvěděl, co Viktorka učinila. V posledních chvílích svého života svou dceru proklel.

Vít byl donucen jíti se Švédy na Moravu, kde při obléhání Brna padl. Viktorka dlouhou dobu sedávala na omšelé skále a upřeně a jako bezduchá pohlížela na místo, kde byly pohřbeni oběti její zrady. Pak si divoce rvala vlasy s hlavy. Sáček s měďáky zahrabala do mohyly. Zešílel. Živíc se kořínky a lesními plody toulala se po lesích, až jednou za kruté zimy byla nalezena zmrzlá na hrobě Kameneckých.

Tak skončila velká láska, již byla zničena bohatá vesnice Kamence.

----

Z Kamenců se vrátíme do Horního lesa, který leží na silnici mezi Hlásnicí a Hartmanicemi. V lese rostou letní dobou maliny a ostružiny. Polní cestou sejdeme do horské kotliny, v níž se rozkládají pole a louky. Zde byli ve 30leté válce ukryti kamenečtí obyvatelé před Švédy a zda na louce "Krchově" jsou pohřbeny i jejich mrtvoly. Část louky bylo zoráno na pole; při orání byly nalezeny lidské kosti a různé železné nástroje.

Lukami se klikatí malý pramének vody. Obě boční stěny hluboké úžlabiny jsou porostlé jehličnatým lesem. Cesta ze Studeného žlebu vyúsťuje na druhou, zeleně značenou cestu, jdoucí ze Svojanova do Hartmanic. Podle této značky se vrátíme do Svojanova.

Návrat na obsah