7. VYCHÁZKA - Pension PALLA

Přejít na obsah

7. VYCHÁZKA

OKOLÍ PENZIONU > PRŮVODCE

Aleje - Pupek - Katovna - Brodidlo
(4 km - 1 hodina)

  • Známou cestou vystoupíme ke hradu (viz str.13) a odtud odbočíme do stinné aleje košatých lip.


  • Po levé straně stromořadí se zvedá do výše 615 m kopce Pupek. Do něho vede ze stromořadí chodba tesaná ve skále. Odtud prý byla vedena dříve potrubím voda na hrad do dřevěné kašny. (viz str. 16) Později však lesní porost odňal chudému prameni všechnu vláhu, takže úplně vyschl. Chodba byla později majitelem hradu p. Ant. Haaschem zazděna. Polička však dala vchod do ní otevříti a tím ji učinila přístupnou. Chodba, na jejímž počátku je ve zdi vysekán letopočet 1735, je asi 70 metrů dlouhá a dosti zachovalá.


  • Zelená značka nás dovede až k božím mukám, odtud za jasného počasí je viděti boskovický zámek na Moravě. Boží muky byly postaveny jako smutná upomínka na rok1866, kdy ve zdejším kraji řádila po obchodech pruského vojska cholera, na niž zemřelo mnoho lidu.


  • Pod námi v malém údolíčku leží osada Korýtka (viz str. 31) a za ní Starý Svojanov. (viz str. 31.)


  • Lesní pěšinou vystoupíme na vrch Pupek, kde jsou jako v parku upravené lesní cesty. Jednou z nich směrem severním vyjdeme z lesíku (možno též obejíti kolem Pupku) na rozcestí, kde se cesty rozdělují do Korýtek, do Svojanova, do Rohozné a do lesů Bažin. Na tomto rozcestí stávala dříve (do r. 1920) panská pazderna. V dobách hrdelních soudů a městských práv Svojanova bývala prý v těchto místech katovna. V protější mezi stávala do nedávných dob (do roku 1910) dřevěný červeně natřený kříž. Toto místo bylo označováno za popraviště a na něm prý zaklel vysloužilý voják rytíře Rašína, o němž ve zdejším lidu koluje tato pověst:


  • V dřívějších dobách stávala na návrší, na němž nyní dumá o své bývalé slávě hrad Svojanov, dřevěný srub, který byl majetkem zemana Rašína. Za veliké zásluhy byl od knížete zemského povýšen do rytířského stavu a bylo mu dovoleno vystavěti si nový kamenný hrad, k jehož stavbě dostal poddaný lid.


  • Započatá stavba rychle pokračovala, neboť Rašín nutil poddané hrubými tresty k práci. Vzepřel-li se někdo ranám rytíře, byl bez milosti žalářován, mučen a často i pověšen poblíž stavby pro výstrahu ostatním. Lidé prý museli nositi do malty vejce a tvaroh, aby byla pevná. Aby se hrad stal nedobytným, dal se za živa pohřbíti do hrobového výklenku muž obrovské postavy. V krátkém čase stál na kopci pevný hrad jako žulová skála, z níž se stavělo.


  • Rašín se však dlouho netěšil na svém sídle, které nazval Fürstenberkem (Knížecí horou). Rychle chřadl, až jednou byl nalezen rytíře-ukrutníka, ale říkal, že ho Bůh ztrestal za jeho kruté činy, že vyplnila se klenba utýraného lidu a že Rašín nebude míti ani v hrobě pokoj.


  • A bylo tomu vskutku tak. Rašín byl pohřben, ale jeho duch ještě s jedenácti jinými dobrodruhy jezdíval od bařiny Vrchů vozovou cestou až ke hradu a od jedenácté hodiny noční do dvanácté znepokojoval celou krajinu. Hradní zdi se chvěly v základech, sovy houkaly na hradbách i v okolních lesích. V hradě se samy otevíraly dveře všech síní a Rašín proklínaje sám sebe procházel všemi hradnímu místnostmi. Paní- vdova se obávala noční doby, neboť úderem jedenácté se hrůzné divadlo, vždy opakovalo.  poděkovala chudé, na mše dávala, leč ani to vše nebylo nic platno. Rašín za živa učinil mnoho zla, proto měl po smrti mnoho trpěti.


  • Jednou přišel do hradu světem prošlý žebrák o berlách a prosil o almužnu. Byl bohatě obdarován a poskytl mu i noclehu. Po večeři při vypravování svých dobrodružství se náhle otázal: "Proč ty, ó vzácná paní, jsi tak smutná?" Paní hradu se mu svěřila se svým žalem a trápením. Na vysloužilcovu otázku, zda je možno Rašínovu duchu pomoci, odpověděla: "Aby byl duch mého muže vysvobozen z kletby, musela bych sama svýma rukama rozebrati dům, v němž přebývají naši zbrojnoši, a kámen odnésti v hedvábné zástěře na místa, kde byl vzat. To je však v mém stáří nemožné."


  • Stařec se nad odpovědí zamyslil a potom si dal, přinésti svěcenou vodu, tříkrálovou křídu, voskovou svíci, dřevěný kříž a černou slepici. S těmito věcmi odešel ještě té noci na rozcestí, kde udělal křídou kolem sebe veliký kruh, který vykropil svěcenou vodou. Uprostřed kruhu si sedl maje v jedné ruce rozžatou svíci a kříž a v druhé černou slepici.


  • Když hlásný odtroubil jedenáctou, počal ve Vrchých u Rohozné divný šum. Cestou se ženou úprkem koně, na nichž sedí divní jezdci.  Kde je Rašín?" ptal se stařík pravého dobrodruha "Vzadu", zněla odpověď všech jedenácti.


  • Dvanáctý - Rašín jede na ohnivém býku, zadkem napřed a místo uzdy drží ohon býka. Násilím žene zvíře na šedivce; to však přes naznačený kruh nemůže. Stařík mu hodil mezi zadní nohy černou slepici, aby se nemohlo pohnouti s místa. Když odpověděl Rašín vysloužilci na jeho otázku totéž, co paní, zaklel ho vysloužilec na věčné časy. Všech jedenáct jezdců i s Rašínem zmizelo rázem jako stíny v hlubokých lesích Vrchů.


O té doby se už Rašín na hradě nikdy neukázal. Přiloží- li se však ucho k zemi blíže Vrchů, je prý slyšet z lůna bařin dosud koňské řehtání.

Tato pověst se zakládá na velmi chabém podkladě. Rašínové nebyli nikdy pány na hradě Svojanově; jen jako hosté kolem roku 1676 a 1688 jsou ve farní matrice zaznamenáni: J. M. Urozený a stateczny Ritirž Pan Vaczlaw Rassyn z Rysmuburku a J. M. Panj Anna Rassynova.


---

Po cestě vedoucí lesem dojdeme k několika chalupám Hradčan, které byly dříve manským statkem. Od hradu Brodidlem, kudy byli koně voděno k brodu ( odtud název vozové cesty ) do Rohozenského žlebu, Vrátíme se snadno do Svojanova.


Návrat na obsah